Pájení, pájení mědi, tvrdé pájení, měkké pájení, pájky, páječky, tavidla, pájení hliníku

pajeni.jpgPájení, také letování (z německého löten), je technika spojování kovů pomocí snadno tavitelných slitin (nejčastěji na bázi cínu). K pájení kovů potřebujeme páječku, pájku (pájecí slitinu) a tavidlo.

Rozsáhlý sortiment pájek a přídavných materiálů nabízených firmou Schinkmann s.r.o. je srovnatelný s konkurencí. Pro provedení kvalitního pájeného spoje je nejdůležitější výběr správné pájky a tavidla.

Pájení a sortiment pájení je rozdělen podle skupin

  • Měkké pájení - lze spojovat všechny kovy, které nejsou vystaveny příliš velkému zatížení. S výhodou se používá při vytváření vodotěsných spojů, okapů, elektricky vodivých spojů v elektrotechnice nebo u pájených spojů bižuterie.
  • Tvrdé pájení -  používá se pro více zatížené spoje jako jsou např. příruby trubek, při spojování rámů motocyklů a kol, ale i při pájení žárupevných a žáruvzdorných ocelí.

U firmy Schinkmann s.r.o. naleznete vše pro pájení

  • měkké pájky (teplota tání do 450 °C) - slitina olova a cínu. Dodávají se i ve formě trubičky vyplněné tuhým tavidlem obvykle na bázi kalafuny.
  • tvrdé pájky (teplota tání nad 450 °C) - velký počet slitin různých kovů s vyšší teplotou tavení. jako např. slitiny stříbra, mědi, hliníku, kadmia, niklu a zinku v nejrůznějších kombinacích
  • tavidla – podle způsobu pájení: tavidla pro měkké pájení - kalafuna, tavidla pro tvrdé pájení - borax, kyselina boritá
  • páječky – elektrické odporové, plynové, trafo páječky, mikropájky

Podmínkou úspěšného pájení je použití vhodného tavidla, které zabrání oxidaci jejich zahřátých povrchů a zvyšuje schopnost pájky je smáčet. Pro cínové pájky se nejčastěji používá čistá kalafuna. Pro tvrdé pájení se používají tavidla v podobě pasty, kapaliny nebo prášku. Někdy jsou naneseny jako pevný obal na tyčinky (dráty) vyrobené z materiálu příslušné pájky.

Praktická informace

  • Správně vytvořený spoj je lesklý a „zateklý" - znamená to, že pájka vzlínavostí pronikne dokonale do spoje.
  • Hrot páječky při zahřívání oxiduje, takže musí být průběžně čištěn (pilníkem, salmiakem).
  • Pokud se cínová pájka roztaví na hrotu páječky přitisknutém na spojovaný plech za dobu delší než 5 vteřin, musí se použít páječka s vyšším výkonem.
  • Jestliže pájka vytváří kuličky, které „utíkají" po povrchu kovů, je páječka příliš horká případně nejsou materiály dobře očištěny.

Další užitečné odkazy

Kam lze pokračovat?

 zpět na začátek...

Máte-li jakýkoliv dotaz, neváhejte nás kontaktovat:

Rádi zodpovíme Vaše dotazy

 *
 *
 *

 * (opatření proti SPAM robotům)
* povinné údaje