)
)
)
Školení svářečů, svářečská škola
Poskytujeme:
- Školení a přezkoušení svářečů (EN, ZK i ZP).
- Svařování ocelí, hliníku
- Svářečský dozor (EWE/IWE)
- Školení a konzultace
- Spolupráce při zpracování WPQR
- Vypracování WPS
- Teoretická i praktická příprava svářečů
- Doškolení a přezkoušení svářečů
- Školení obsluh svařovacích zařízení přímo na Vašem pracovišti
- Evidence zákazníků a pomoc při sledování lhůt platnosti zkoušek a přezkušování
Proč kurz u firmy Schinkmann s.r.o. svářecí technika?
- Důraz na kvalitu - výuku provádějí certifikovaní pracovníci (EWE/IWE, EWT/IWT, EWP/IWP, svářečský inženýr, svářečský technolog a svářečský specialista)
- Vybavení - vlastní učebna a svařovna, široká škála zdrojů od renomovaných výrobců (ESAB, EWM atd.)
- Prostředí - prostorné a odvětrávané boxy
- Příznivá cena
Certifikát
)
Svařovací metody
Aby se kovy mohly spojit, vyžaduje většina svařovacích metod vytvoření vysoké lokální teploty. Typ zdroje ohřevu označuje často svařovací metodu, např. svařování plamenem, obloukové svařování.
Jedním z hlavních problémů při svařování je, že kovy reagují s atmosférou rychleji, když stoupá jejich teplota. Metoda, jak chránit horký kov před atakem atmosféry, je druhým nejdůležitějším rozlišujícím znakem. Technika sahá od svařování pod tavidlem, které vytváří ochrannou strusku, až po svařování v ochranné atmosféře.
Některé metody byly vyvinuty pro velmi konkrétní aplikace, zatímco jiné jsou flexibilní a pokrývají široký sortiment svářečských prací. Ačkoliv se svařování užívá zásadně pro spojování stejných i nestejných kovových částí, užívá se stále více k opravám a renovacím opotřebovaných nebo poškozených součástek.
Roste také počet aplikací pro "navařování" nových součástek, jejichž výsledkem je povrch odolný proti korozi, otěru, nárazu a opotřebení. V těchto případech se pomocí svařování ukládá vrstva vhodného materiálu na levnější nebo houževnatější základní kov.
Metoda svařování obloukem, poprvé zavedená koncem 19. století, však zůstává nejvýznamnější a nejvíce používanou technikou. Jak název napovídá, zdrojem tepla je elektrický oblouk vytvořený nejčastěji mezi svařovaným dílem a elektrodou nebo svařovacím drátem. Elektrická energie přeměněná na teplo vytváří oblouk o teplotě až 7 000°C (10 000°F), čímž se kovy roztaví a spojí.
Zařízení se mohou lišit co do velikosti a komplexnosti, ale hlavní rozdíl spočívá v použití typu svařovacího materiálu. Do obloukového svařování patří ruční svařování elektrodami, svařování v ochranných plynech, TIG a svařování pod tavidlem.
Problematika svařování hliníku
Poslední dobou je kladen stále větší důraz na efektivitu výroby. Snad největší tlak v tomto směru je v oblasti výroby automobilů. Vzhledem k rostoucím cenám pohonných hmot na straně jedné, zvyšující se motorizaci na straně druhé a konečně i k ochraně životního prostředí požadující minimalizaci emisí skleníkových plynů je zde zřejmá snaha výrobců motorových vozidel snížit spotřebu benzinu a nafty, která s těmito emisemi přímo souvisí. Jednou z cest ke snížení spotřeby je snižování hmotnosti vozidel. To dává prostor pro větší využití hliníku a jeho slitin ve výrobě.
Specifika při svařování hliníku a jeho slitin
Z těchto specifik plynou následující doporučení:
- Vyvarovat se ochranných plynů s vodíkem, užívat jen inertní plyny.
- Povrch svaru čistit těsně před svařováním, aby případná vrstva oxidu byla co nejtenčí. Jako maximum se uvádí prodleva 4 hodiny mezi čištěním a svařováním
- Nepřehřívat svar, pracovat rychle, aby nedošlo k navodíkování.
- Vhodnou technikou eliminovat neprůvary na začátku procesu svařování (předehřev nebo pomalý start, respektive startovací proud vyšší až o 100 %).
- Při svařování elektrickým obloukem využívat pulz a obrácenou polaritu k čištění - odstraňování vrstvy oxidu přímo při svařování.
